Hirudoterapie ve veterinární medicíně malých zvířat. 1. část

Hirudoterapie – léčba pomocí pijavice lékařské je stará jako lidstvo samo. Historie hirudoterapie v oblasti veterinární medicíny předchází využívání pijavic při léčbě lidí. V průběhu vývoje lidské společnosti, a tím medicíny se postavení hirudoterapie různě měnilo. Nikdy však nedošlo k jejímu úplnému zapomnění.

Dá se předpokládat, že pozorování koexistence tohoto parazita se zvířaty dalo základ cílenému využívání při léčbě celé řady onemocnění v lidské populaci. Pokud se začala hirudoterapie ubírat cestou cíleného léčení lidí, tak na velmi dlouhou dobu stagnovalo léčení u zvířat. S rozvojem nejen medicíny, ale také farmakologie a biologie, se postupně tyto dvě cesty opět propojily.
Velký význam ve využití veterinární hirudoterapie má bezpochyby změna postavení jednotlivých druhů zvířat v lidské populaci. Od 60. let minulého století, kdy se výrazně mění postavení psa a kočky v lidské společnosti, je možné objevit v anglofonních zemích její využití. Sice jen omezeně a experimentálně, ale záznamy o hirudoterapii u vznikající skupiny takzvaných domácích mazlíčků to potvrzují.
Svou negativní roli sehrál v nedávné době i trend neakceptace takzvané přírodní – alternativní medicíny vedené farmaceutickou lobby, nebo neakceptace neobjasněných, ale empiricky potvrzených výsledků. Stejné zkušenosti a podceňování si zažily i jiné oblasti tzv. alternativní medicíny (homeopatie, energoterapie, čínská medicína, fyzioterapie a mnoho dalších). Dle mého názoru neexistuje rozdíl mezi alternativním a klasickým přístupem k léčbě. Oba, pokud jsou cílené na pomoc pacientovi, se vzájemně prolínají a záleží nejen na rozhodnutí terapeuta, ale také na konkrétním stavu pacienta, typu onemocnění a délce trvání stavu.
Je nadmíru jasné, že akutní, život ohrožující stavy (zlomeniny, tržné rány, velmi bolestivá traumata atd.) je nutné řešit klasickou emergency medicínou, ale po zvládnutí krize, kdy nastupuje fáze hojení, regenerace a stabilizace, své neoddiskutovatelné místo hirudoterapie a další tzv. alternativní obory mají.
Zcela logicky je toto didaktické dělení medicíny pouze teorií vhodnou do učebnic, encyklopedií a tak dále. Medicína je jen jedna. V současné době lze s povděkem kvitovat, že v celé oblasti medicíny, i veterinární, nastalo jakési období renesance poslouchání přírody pro zvolení cesty léčení, a tudíž i hirudoterapie.

„Pijavice lékařská díky svému specifickému parazitování na jiných savcích funguje vlastně jako taková miniaturní farmaceutická továrna.“
MVDr. František Zahrádka

Terapie pijavicí lékařskou je založena na základních mechanismech:

• Bioaktivní mechanismus – bioaktivní látky přímo ovlivňují chemické složení krve a dostávají látky do tkání buněk, čímž ovlivňují většinu procesů v organismu.
• Reflexní mechanismus – působením v místě reflexních zón nebo nervových zakončení.
• Nervový mechanismus – působením neurotransmiterů, které přímo ovlivňují komunikaci v nervové tkáni.
• Cévní mechanismus – pijavice mají látky, které pomáhají měnit sklerotické změny cév, stejně tak pomáhají rekonstruovat stěny cév, jejich elasticitu a funkčnost.
• Vliv na krev – ovlivňují biofyzikální vlastnosti krve, jako je tekutost, viskozita, stlačitelnost, hustota, čistota a další.
• Imunostimulační mechanismus – tělo reaguje na biologické počitky pijavice autoimunitní reakcí, která pak ozdravuje tělo a zajišťuje jeho regeneraci.

Propojení hirudoterapie s celou řadou terapeutických postupů je založeno na univerzálnosti a respektování konkrétních potřeb léčeného organismu. Tudíž pestrou paletu přípravků veterinární řady Energy lze definovat jako symbiózu v pravém slova smyslu. Pokud jsou přípravky Energy potravou pro zdraví, je pijavička tím nejerudovanějším poslem. A preference preparátu je tudíž definována řešeným problémem.

Je mylné přirovnávat hirudoterapii k léčbě pouštění žilou. Případná, minimální ztráta krve je podružným efektem této léčby. Jako prim je hodnoceno působení biologicky aktivních látek deponovaných pijavicí do těla pacienta.